Vůně

Výběr správné vůně není jednoduchý

Vůní obvykle rozumíme příjemný čichový vjem, zatímco vjem nepříjemný označujeme jako zápach. Lidský mozek si vůně velmi dobře pamatuje - někteří vědci jsou přesvědčeni, že každou vůni, kterou člověk zaregistruje, si jeho mozek zapamatuje napořád.

Kořeny historie parfémů (Vůně) jsou starších než 5000 let, nezbývá nám - už kvůli pomíjivosti vůní -, než spolehnout se na hypotézy. Už samo označení per fumum (což znamená kouřem, skrze kouř) můžeme předpokládat, že člověk již odpradávna vyrůstal a žil s vůněmi a dělil se o ně se svými bohy. Kromě nejrůznějších předmětů totiž lidé obětovali bohům i vůně.

První vůně skutečně plni funkci dnešního deodorantu. V četných kulturách byly vůně důležitou součástí náboženských obřadů. Prvním produktem, který bychom označili za parfém, bylo kadidlo. K rostlinám, jež hrály v dávných rituálech našich předků významnou úlohu, patří vedle kadidlovníku také jalovec, různé druhy cypřišů a cedr. O starověkých způsobech zkrášlování a vonění máme více poznatků. Od Číny až po Egypt, od staré Persie po antický Řím lidé znali a používali mnoho kosmetických metod. Ve starověku byla práce s vonnými látkami velmi ceněným řemeslem, jemuž se často věnovali kněží, lékaři či jiné vzdělané osoby.

Po pádu Říma se východní vonné prostředky staly téměř nedostupnými a jejich cena značně stoupla. Ve středověku patřily Benátky k nejvýznamnějším centrům obchodu s Východem. Východní zboží (tedy i vonné oleje a parfémy) mělo takový úspěch, že Evropa si žádala stále větší přísun a Benátky se staraly o jejich dovoz. Obchod s vonnými přísadami usnadnily vědecké pokusy Arabů - uplatněním destilace bylo možné snáze převážet vonné látky v podobě extraktů (výtažků).Umění destilace se dále rozvíjelo a přineslo překvapivý výsledek: byla nalezena aqua vitae, jmenovitě koncentrovaný alkohol, surovina nepostradatelná při výrobě parfémů.

Po roce 1492 obohatila Amerika Evropu i ostatní svět novými voňavými květy a rafinovanými parfémy. V období renesance se velice rozvinula výroba parfémů. Francie dlouho nebyla parfémovou velmocí. Francouzské voňavkářství vděčí za svůj rozkvět "hygieně", respektive spíše "nedostatku hygieny". Město Grasse (na jihu Francie) se stalo centrem výroby Vůní. Další revoluce ve vývoji voňavek nastala na přelomu 17. a 18. století: tehdy se poprvé objevila kolínská voda (Pojmenování dostala po městě Kolín). Také v Německu. Musíme se zmínit také o nejslavnější kolínské nazývané "4711", která spatřila světlo světa téměř 100 let po první kolínské vodě. Kosmetické přípravky a parfémy jsou již více než sto let spíše prostředky diskrétní péče o krásu. Historie vůní dneškem nekončí, protože parfémy jsou stále se obměňujícími osobitými výrobky lidské civilizace.

Už dávno jsou pryč ty doby, kdy se na ženě oceňovalo, že voní například vanilkou nebo jiným "pachem" z kuchyně. Každá máme tu "svou" vůni, která nás charakterizuje stejně, jako styl oblékání.

Odhaduje se, že existují dvě až čtyři tisícovky vůní, které se mohou navzájem proplétat v nekonečném množství kombinací. Každá parfumerická firma má svého odborníka na vůně - takzvaný svůj "nos" - který dokáže navzájem rozlišit až 10 000 druhů vůní! Je to člověk s extrémně vyvinutým čichem a sehnat ho a dobře "vycvičit" není záležitost jednoduchá a levná. Tento "nos" dokáže v každém parfému jednoznačně rozeznat tři jeho základní časti: hlavu, srdce a základ. Co to je?

Hlava parfému je ta vůně, která se uvolní jako první, to, co cítíme ihned po nanesení vůně a tento čichový dojem trvá asi 15 minut. Je lehký, svěží a obvykle voní citrusy nebo květy. Po hlavě následuje srdce parfému - vůně, která je pro ten který parfém typická a charakteristická. Říká se jí též "střední tóny" a přetrvává 2 až 3 hodiny. Základ, nebo též bázi parfému tvoří ty nejtěžší složky zabezpečující trvalost a stálost vůně. Základ se rozvine jako poslední a je ho cítit ještě asi 4 hodiny. Všechny tři složky musí navzájem spolupracovat a musí je tvořit podobně vonící látky, aby zabezpečily nepřetržitý souzvuk (harmonii) vůně.

Deodoranty - obsahují pouze velmi malé množství těchto esencí
Kolínskou vodu (Eau de Cologne, EdC, čte se ó´d´koloň) - esence mají podíl 3 až 5 %
Toaletní vodu (Eau de Toilette, EdT, čte se ó´d´toalet) - 4 až 8 % vonných esencí
Parfemovaná voda (Eau de Parfum, EdP, čte se ó´d´parfem) - 8 až 15 % esencí
Parfém (parfum) - 15 až 30 % esencí

K výrobě parfému se používají látky, které dokáží vůni vázat a podržet - ty mohou být buď přírodní, nejhůře dostupné a používané při výrobě těch nejdražších parfémů: např. bobří pižmo (lov bobrů je dnes povolen už jen v Kanadě) nebo tzv. ambra (látka, kterou vylučuje vorvaň, když má poraněný žaludek). Naštěstí se podobné látky dnes už dají vyrobit i chemickou cestou - již v roce 1921 se takto "narodil" ten nejslavnější parfém Chanel č. 5.